Začínáme

Vězte, že toto nebude mým deníčkem, kde se budu vypisovat ze svých pocitů, patos nechme za dveřmi.
Dlouho mi bylo založení blogu, kde bych si psala, co jsem ten jedla, jakým způsobem jsem zničila svůj hřbet při cvičení, proti srsti. Ale dnes nastal ten zlomový okamžik, kdy jsem řekla dost číslu na váze a tomu, jak vypadám.

Chce to změnu.
A vy, čtenáři (jestli tu nějací vůbec budou..), budete mou porotou, díky které se snad přestanu tolik cpát. Chápejte, styděla bych se vám sem vypisovat všechno, co jsem snědla, pokud by toho bylo přemíra.
A lhát vám nebudu.
Takže dnes začínáme.

Trochu té mé historie.

Jmenuji se Tess (ne, nejmenuji, pšt), studuji, je mi 21 let. Ahoj.
Měřím 175 cm, vážím 64,5 tun, teda kilogramů.
Jsem pesimistická optimistka.
Od října jsem shodila pouze dvě kila. Ovšem s tím, že jsem jídlo nijak neměnila, jen jsem sem tam hejbla kostrou.
Poslední cca dva měsíce cvičím dost pilně = aspoň 5x za týden. Někdy je to míň, někdy víc.
Ale mým největším nepřítelem zůstává jídlo. MILUJU čokoládu. Miluju ji víc než mého psa, ne kecám, duh. Nerada jím zeleninu, snažím se ji naučít jíst, ale jde to těžce. Hodně těžce. Tak to je, když nemáte správné návyky z dětství, ale místo toho máte tři sourozence, pročež (:D) je doma pořád spousta jídla, hlavně toho ne moc zdravého.

Snažím si jídlo připravovat sama, za což se mi rodina semtam směje. Haha, co to jíš za hnus?..To je ovesná kaše, je moc dobrá, hňupe, dej si rohlík se salámem.

A můj cíl? Mým cílem je cesta. Cesta ke kalhotám velikosti 38. Cílová hranice leží na přibližném datu 10.srpna. Drže mi pěsti, ten zadek se jen tak lehce nedá.